Půst a Velikonoce 2025
Postní doba.
Popeleční středou začíná postní doba. Popeleční středa se datuje od 6. století. Tehdy byl začátek postního období přeložen ze 6. neděle před Velikonocemi na středu, která jí předchází, aby se z postní doby vyčlenily jednotlivé neděle, protože ty nejsou chápány jako postní den. Během liturgie Popeleční středy se uděluje popelec, tj. označení popelem na čele - jde o znamení kajícnosti, které v církvi zachováno až do dnešní doby. Symbolický se tak zdůrazňuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí.
Popeleční středa a Velký pátek - tj. poslední pátek před Velikonocemi, den umučení a smrtí Ježíše Krista - jsou v katolické církvi dny přísného půstu. Přísný půst znamená vedle zdržení se požívání masitých pokrmů také odřeknutí si jednoho ze dvou hlavních jídel dne. Odřeknutí si dobrého jídla, pití, oblíbené zábavy apod. však zdaleka není cílem postní doby. Je to jenom prostředek k umožnění přijetí duchovních věcí a především samotného Pana Ježíše. Věřící se nemají vykonávat s úmyslem, že je někdo bude obdivovat a chválit, ale s pokorou a vědomím, že je vidí Bůh: " A když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Ti totiž dělají svůj obličej nevzhledným, aby lidem ukazovali, že se postí. amen, pravím vám : Ti už svou odplatu dostali. Když se však postíš ty, pomaž si hlavu a umyj si tvář, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je ve skrytosti; a tvůj Otec, který vidí i to co je skryté, ti odplatí" (Mt 6,16-18).
Určitě nepatří ke správnému chápání půstu, že po 40 dnech prožitých asketický se období po Velikonocích změní na blahobyt, konzumismus, a křesťan "dožene" v negativním smyslu to, co zameškal. 40 dní postní doby jo dostatečně dlouhé období ne na perfektní "duchovní gymnastiku", ale na neustálé začínání pravého půstu, který spočívá ve změně smýšlení a ve vnitřním obrácení k Bohu. O jaké obrácení jde? Ve výzvě textu z liturgie Popeleční středy "Obraťte se k Hospodinu, svému Bohu" (Jl 2,13), jsou dvě věci. Za prvé: Jaký je Bůh, ke kterému se má Izrael obrátit? Za druhé: Jak se má k němu obrátit? Bůh proroka Joela je Bohem živým a dobrotivým. Právě k takovému Bohu je nutné ale také možné se obrátit. Jak?" Celým srdcem" (Jl2,12), tj. celým svým životem, celou bytostí vnější i vnitřní, a ve společenství celého Božího lidu.
